Bizarní pohovor

V roce 2012 jsem byl čerstvým absolventem bakalářského studia. Plný elánu jsem po studiu začal hledat práci a naivně jsem si myslel, že ji najdu přes Annonci. Zde jsem našel zajímavý pracovní inzerát s názvem "Asistent obchodního manažera" pro úspěšnou českou společnost působící v oblasti energetiky.

Popis pracovní pozice byl strohý, tak jsem ihned zavolal na uvedené číslo a byl jsem pozván na pohovor.

V den pohovoru jsem přišel do sídla společnosti, kde byl menší dav lidí čekající na to, co se bude dít. Za několik minut jsem šel po schodech, kde mě posadili k řediteli pobočky. Pohovor byl svižný a pán celkem příjemný. Ke konci pohovoru jsem se doptával na více informací k pozici. Např. jaká je pracovní doba? Kde je místo výkonu práce? Jaká je mzda? Jedná se o HPP?

Pan ředitel mi odpověděl, že je to práce na HPP, převážně v pražské kanceláři, s tím, že jsou povinné občasné výjezdy s obchodníky.

Ptal jsem se také na to, jak to v reálu vypadá a pán mi odpověděl, že 80 % je v kanceláři a zbytek jsou výjezdy. Také dodal, že za pár minut uvidím, jak vypadá výjezd.

Můj první výjezd

Venku před kancelářemi na mě čekal prý úspěšný obchodník, který bude se mnou celý den a vše mi vysvětlí. S panem obchodníkem jsme se vzájemně představili. Viděl jsem, že je slušně oblečený, ale nehrála mi jedna věc. Měl 15 let starou Hondu, která vypadala, že neprošla STK.

Posadili jsme se do auta a pan obchodník dodal, že si odskočí zakouřit. V autě mi nechal puštěného Tiesta a v klidu si cca 10-15 minut pokuřoval s dalším kolegou. Po kuřácké siestě si pán sedl za volant a mlčel.

Začal jsem se logicky ptát, co se bude dít a kam pojedeme. Pan obchodník odpověděl, že jedeme do Mladé Boleslavi na D2D nabízet "výhodné" nabídky elektřiny a plynu. Pokračoval jsem v dalších otázkách.

„Jak často máte výjezdy?” Odpověď: „Každý den.”
„Pracujete na HPP?” Odpověď: „Všichni dělají na IČO.”
„Jak často jste v pražské kanceláři?” Odpověď: „Jenom pro výplatu, jednou měsíčně.”

Po těchto odpovědích jsem pána poprosil, ať mi zastaví, protože mi lhali a v žádném případě s ním nikam nepojedu klepat důchodcům na dveře. Slušně jsem mu poděkoval, potřásl rukou a odešel. Jediné, co mi na to řekl bylo: „Jak chcete.”

Měl jsem chuť zajít za panem ředitelem a říct mu, že lhaním nové obchoďáky nezíská. Nicméně jsem se tomu zasmál a šel v klidu domů.

Leave this empty:

Vložit komentář

* Toto pole musíte vyplnit
* Toto pole musíte vyplnit

Komentáře

  • Zatím žádný komentář