Pasivně agresivní paní

Když jsem se jako absolventka VŠ začala porozhlížet po práci v HR, samozřejmě jsem nemohla nabídky práce přehrabovat vidlemi. Nicméně na výběr má člověk (téměř) vždy. Touto informací bych ráda začala, a to především proto, že se od ní odvíjí průběh celého následujícího příběhu.

Kromě HR jsem reagovala i na jiné zajímavé, juniorské pozice, nicméně po jedné z pozvánek na pohovor, jsem z této nabídky nabyla zvláštního dojmu. O společnosti nevěděl téměř nic ani strýček Google a "paní personalistka č.1" během dne dvakrát změnila termín osobního setkání, což ve mě vzbudilo nedůvěru a pohovor jsem následující den zrušila. (Ano, jak už jsem avizovala, člověk má vždy na výběr!)

Pár dní poté přišla nabídka do stejné firmy do HR. Proběhl telefonický pohovor. První kolo výběrového řízení s "paní personalistkou č. 2". Druhé kolo výběrového řízení. Standardně. Nicméně druhé kolo bylo výběrové řízení nejméně na prezidenta. Nebo do Googlu. Nebo NASA. Určitě ne na HR. I přesto by se to všechno dalo zvládnout a snést, ale osobní pohovor s teoreticky budoucí vedoucí se nedal ani zvládnout, ani snést. Začínáme...

"Dobrý den."

"Dobrý den."

"Pojďte, posaďte se (ale ne dříve než já)."

"Děkuji."

"Tak začneme, proč jste zrušila pohovor s paní personalistkou č. 1 a přišla jste na pohovor s paní personalistkou č.2?"

"Ehm, prosím?"

"Mám položit otázku ještě jednou? Nerozuměla jste něčemu?"

"Ne. Rozuměla jsem. (Až moc dobře.) Rozhodla jsem se tak na základě osobních důvodů."

"Jakých osobních důvodů?"

"Nezlobte se, ale to tady není vhodné rozebírat. (Asi proto jsem uvedla osobní důvody, ne?!)"

"Mě by to ale opravdu zajímalo" + nekonečně dlouhý monolog, spíš snad kázání...

"Mhm, opravdu ne, nezlobte se."

"Co byste udělala, kdyby přišla recepční do práce v riflích?"

(snaha najít co nejlepší odpověď, rozumějte prozaměstnaneckou)

"No, teď si poslechněte..jak bych to vyřešila JÁ! První den bych si s ní promluvila a důrazně bych ji jako její nadřízená vysvětlila, že takto to nechodí. Druhý den by dostala trest. Třetí den by letěla."

(snaha polapit vyražený dech)

"Tak to je vše, děkujeme a my se Vám ozveme."

"Děkuji (to není potřeba). Na shledanou (sbohem!)."

Co dodat...?

Leave this empty:

Vložit komentář

* Toto pole musíte vyplnit
* Toto pole musíte vyplnit

Komentáře

  • Marek Černák

    19. 10. 2017
    Kde se Vám to přihodilo Anno?
  • Anna

    12. 10. 2017
    Připomíná mi to pohovor, kdy se HR ředitelka (!!!) ptala na otázku "Co byste dělala, kdyby kolegům smrděly nohy?"