Můj první pohovor

Vyrážím na svůj první pohovor, na kterém se chci ucházet o práci na plný úvazek. Pozice: Junior C# vývojář. Způsobilost: ehm.. právě jsem ve třetím ročníku zanechal školy. Jsem tedy mladé ucho. Zkušenosti z praxe prakticky žádné, ale motivace veliká. Vůbec netuším, co by po takovém junior vývojáři mohli chtít. Budu na to mít?

Po příchodu do sídla společnosti se mě ujala recepční a vedla mě na místo pohovoru. Cestou jsme procházeli trochu staře vypadajícím prostorem. Vysoké skříně plné zásuvek, mezi kterými byly mezery pro stůl a dva počítače. Připomínalo mi to kancelářské prostory, které jsem znal z amerických filmů např. začátek Matrixu. V centru této divnoty bil do očí obdélníkový prosklený prostor s podlouhlým stolem a několika židlemi. Po vstupu do této místnosti vypadalo vše mnohem lépe. Vybavení zde bylo mnohem novější a hezčí. Mladá recepční mě usadila a požádala o strpení. Koukl jsem se na hodinky, byla přesně minuta před domluvenou schůzkou.

Po cca 10 minutách se konečně otevřely prosklené dveře a do místnosti vstoupili muž a žena. Žena se představila jako jakási koordinátorka a muž jako šéf projektu, do kterého shání lidi. Jejich jména jsem standardně hned zapomněl.

Co je to za otázky?

Celý pohovor řídila koordinátorka. Hned na začátku se mě zeptala: „Co všechno víte o naší firmě a sháněl jste si nějaké informace?“ Jejda.. nezjišťoval jsem si vůbec nic. Je to vůbec důležité, zjišťovat si něco o firmě kam jdu na pohovor? Zvýšily by se mé šance na úspěch?

Upřímně jsem odpověděl a dál přemítal jestli jsem to hned celé nezkazil. Koordinátorku to nijak nerozhodilo a s úsměvem představila jejich firmu. Používala mnoho ekonomických anglických termínů, kterým jsem houby rozuměl, a tak jsem na konci jejího proslovu věděl zhruba tolik, co na začátku. „Je to prostě IT firma, která dělá software“, říkal jsem si. Nicméně jsem se alespoň dozvěděl, že firma není nějak moc velká. Má okolo 60 zaměstnanců.

Dále mě koordinátorka vyzvala, abych se představil a něco o sobě řekl. Poté mi kladla další otázky. Poměrně zvláštní otázky. Ptala se mě, jaké jsou mé pozitivní a negativní vlastnosti, jestli jsem spolehlivý člověk, jestli jsem schopný práci dotahovat do konce atd. Takový nitrozpyt jsem neočekával a nechápal jsem, k čemu jí mé odpovědi jsou. I nespolehlivý člověk by přišel na to, že má odpovědět, že je spolehlivý. S každou další otázkou jsem byl čím dál nevrlejší.

Po psychologickém rozboru mé osoby se do rozhovoru konečně zapojil i šéfík. Ten mi představil, o co v projektu jde, a že hledají člověka na dlouhodobější úvazek. Poté se se mnou začali pomalu loučit. Jako vážně? Ptali se mě na takové ptákoviny, ale otázka technického směru žádná? Žádný test? Žádná ani letmá zkouška angličtiny? To mě tedy velmi překvapilo. O tom, jaké technologie umím a jakých projektů jsem se zúčastnil jsem sice mluvil, ale nějaké malé ověření znalostí bych i přesto očekával.

Bylo to divné

Z pohovoru jsem měl velmi zvláštní pocit. Po nervozitě z divných otázek a divném pocitu, že jsem na ně neuspokojivě odpovídal jsem si říkal, že ty IT pohovory jsou teda pěkný opruz. Navíc představa, že budu pracovat v tomto postarším kancelářskym prostoru plným donekonečna pracujících kancelářských osob mě nijak nenadchla. Po celkové ignoraci o mé znalosti jsem dost pochyboval o kvalitě této firmy.

Naštěstí se tento pohovor ukázal jako výjimka, protože na dalších pohovorech se mě na takovéto hlouposti již neptali a místo toho mi dávali testy znalostí.

Věděl jsem, že do takové kancelářské rutiny zalezu jen v krajní nouzi.

HappyEnd: po 14 dnech jsem byl mailem stejně odmítnut. Nejspíš měl někdo lepší psychotesty.

Leave this empty:

Vložit komentář

* Toto pole musíte vyplnit
* Toto pole musíte vyplnit

Komentáře

  • Marek Černák

    17. 08. 2017
    SOuhlasím. Když mě přijde kandidát na pohovor a nezná ani jméno s kým má schůzku nebo si nic nezjistí o firmě, je vidět, že ten člověk moc zájem o firmu nemá. Na druhou stranu pokud David přišel s tím, že firma chce jeho a né on ji.. je to na pováženou... Na stranu třetí. Teoreticky je zbytečné se ptát, zda kandidát zná firmu. O to tu v konečném důsledku stejně nejde.
  • Jitka

    17. 08. 2017
    Celkově se dá těžko soudit, jak byl v reálu špatně nebo dobře ten pohovor veden. Ale mám dojem, že jste se odepsal už na začátku, když jste ani nevěděl, do jaké firmy jste přišel. Souhlasím s @Chamyr, pohovorů absolvuji mraky a někdy je hned během pár minut rozhodnuto, že o takového člověka nestojíme a pak už jde jen o to, nějak "důstojně" to ukončit.
  • Chamyr

    15. 08. 2017
    Pokud jste si o firmě, kde se ucházíte o pozici vůbec nic nezjistil, při svém představení nevypíchl zkušenosti s konkrétními technologiemi a při běžných "pohovorových" otázkách jste byl nevrlý ... vážně dle Vás byla chyba na druhé straně? Technickými dotazy s Vámi už nechtěli ztrácet čas. :-)